Shavasana

Po dlouhé odmlce jsem si našla čas (díky letnímu rozvrhu a dovolené) na další jógový článek. Ráda bych do budoucna psala více pravidelně, protože materiálu je spousta, avšak informací v češtině velice málo a né každý čte na internetu v angličtině. Chtěla bych posílat příspěvky každý týden, tak uvidíme, jak dostojím svým slovům. Pokud byste měli zájem o konkrétní téma (jogínské, spirituální, související s praxí jógy, ásanou, anatomií, védickým učením, filosofií), napište mi přes stránky nebo FB.

Dnes jsem se rozhodla zařadit výtažek z knihy Gregora Maehle: Aštánga Vinjása Jóga, která jako jedna z mála novodobých knih o józe - z těch které mají hlavu a patu - vyšla v češtině. Všem, kdo se zajímají o ashtangu a o jógu všeobecně tuto knihu velice doporučuji. V originále kniha vyšla pod názvem Ashtanga Yoga: Practice and Philosophy. Shavasana je v ashtanze vždy poslední pozicí a má svůj důležitý význam. Nikdy Shavasanu nevynechávejte.

SHAVASANA

poloha mrtvoly

bez drishti, oči zavřené

"K. Patthabi Jois tuto pozici nazýval "odpočinek" (taking rest). V klasické jógové literatuře je tato relaxační poloha známa pod příbuznými názvy Shavasana (poloha mrtvoly) a Mritasana (poloha smrti). V díle Hatha Yoga Pradipika se píše: "Polož se na zem na záda a lež bez hnutí jako mrtvola. To je Shavasana, která odstraňuje únavu a dává odpočinout mysli." Gheranda Samhita hovoří v podobném duchu: "Leh na zemi nehybný jako mrtvola nazývá se Mritasana. Tato poloha zbavuje únavy a tiší zjitřenou mysl." Obě díla této poloze připisují nejen schopnost obnovovat sílu, ale rovněž i důležitou psychologickou funkci.

Shavasana je neoddělitelnou součástí jógové praxe. Během cvičení zahříváme a pročišťujeme fyzické i energetické tělo. Po cvičení je však potřeba určitého času, aby tělo mohlo v klidu vychladnout a ustálit se do normálu. Pokud byste hned vyskočili ze cvičební podložky a vrhli se do víru každodenních činností, mohlo by se stát, že budete nervózní a podráždění. Zklidňující, vyvažující a léčivé účinky jógy mohou vyvstat jedině tehdy, pokud si dopřejete řádný odpočinek.

Během cvičení jsme pohrouženi do energické aktivity, Shavasana je okamžikem, kdy se naopak noříme do naprosté nečinnosti, kdy můžeme čistě a pouze být. Mystický stav, který je cílem jógy, nemůže být dosažen aktivitou; vyvstává pouze tehdy, když veškerá aktivita zcela ustane. A toto zastavení veškeré činnosti umožňuje právě Shavasana.

Význam tělesné relaxace

Shavasana je definována jako naprosté uvolnění těla a mysli. Uvolněné tělo je nezbytné pro správné vstřebávání prány. Tato jemnohmotná energie je ve vysoké koncentraci obsažena v atmosférickém vzduchu. Jógové cvičení bývá nejpřínosnější za svítání a při západu slunce, kdy je podle tradičního podání koncentrace prány nejvýraznější. (Z toho lze vyvozovat, že koncentrace prány je závislá na postavení slunce, což také může znamenat, že slunce je jejím původcem. Tento výklad je velice pravděpodobný vzhledem k množství kultur, které slunce uctívají jako dárce života.) Tělo lze udržovat při životě pouze pokud obsahuje dostatek prány. Existují doklady o jogínech, kteří dokázali přežít pohřbení pod zemí déle než rok. I když podobné kousky nejsou cílem jógy, jsou v naší souvislosti velmi výmluvné. Život je udržován především díky práně a ashtanga vinyasa jóga je určena k tomu, aby pránu v těle hromadila. Ujjayi přetváří hrtanovou příklopku na škrtící klapku, která zvyšuje pránický tlak v těle. Bandhy zase fungují jako filtry, které zachycují pránu z vdechovaného vzduchu. Pokud bychom ihned po cvičení pokračovali v činnosti, nahromaděná prána by postupně unikala z těla a přišla by vniveč.

Shavasana nám poskytuje možnost, jak tuto pránu vstřebat. Prostřednictvím relaxace se tělo připravené intenzivním cvičením chová jako houba, která do sebe nasává energii. Shavasana je jako koupel v atmosférické práně. Aby však mohl tento stav nastat, je nutné se dokonale uvolnit.

Význam duševní relaxace

Tato poloha se nazývá Shavasana, protože nás připravuje na smrt. Učí nás dokonalému uvolnění a odevzdání. Až přijde náš čas, pomůže nám tato schopnost naprostého odpoutání od činnosti - naprostého odevzdání - zbavit se ztotožnění s tímto tělem, osobností a egem. Pak se dokážeme oddělit od tohoto omezeného života stejně snadno jako plod okurky od stvolu - abychom použili tradiční metafory z jedné z nejposvátnějších hinduistických manter; k takovému oddělení dochází zcela pokojně bez vnější síly, zatímco plod rostoucí na stromě či na keři je odstraněn silou zemské tíže. Jen a pouze naše vlastní představy o sobě samých, jež nás podněcují k tomu, abychom toužili po určitých věcech a odmítali jiné, tedy naše jáství, nás přesvědčují o tom, že toto je naše tělo. Ono ale vůbec není naše; copak jsme jej stvořili? Ani po stovkách let usilovného bádání nedokážeme pochopit jeho nejzákladnější funkce, nejsme schopni sami život vytvořit. Nemáme k němu žádné vlastnické osvědčení. Když přijde chvíle, kdy je na čase tento svět opustit, odevzdáme toto tělo zpátky přírodě. Naše tělo vytváří příroda, nikoli my, jak o tom hovoří Patanjaliho Sutry IV.2 a IV.3: "Naše skutky nejsou příčinou vzniku nového těla, mohou pouze odstraňovat překážky přirozeného běhu věcí, tak jako rolník odstraňuje překážky ve volném toku vody na své pole."

Jeden zenový koán říká totéž jinými slovy:

Motýl se zvedá

letí přes jezero

navracím se sám k sobě.

Existuje mnoho výkladů tohoto mystického verše. Podle jedné verze je motýl symbolem myšlenky. Když jej necháme letět, pak se můžeme navrátit ke svému já. Když jej nepustíme, pak se ztotožňujeme s proudem myšlenek. Patanjaliho úvodní sutry hovoří v podobném duchu: Soustředit se na myšlenky znamená ztotožňovat se s proměnami myslícího principu; teprve až se od něj odpoutáme, spočineme ve své pravé podstatě.

Motýl ale zároveň může symbolizovat i tělo a jezero předěl mezi životem a smrtí. Tělo přechází přes tento předěl, ne však mé já. Jestliže přestanu lpět na těle, budu moci znovu spočinout ve své pravé podstatě - věčném, neproměnném vědomí. Pokud od lpění na fyzickém těle neupustím, není tento návrat k přirozenosti možný, a já musím vyhledat nové zrození.

V Shavasaně z nás všechno úsilí, rozhodování a vůle odpadají. Toto odpadnutí složek naší psychiky, toto naprosté odevzdání je do značné míry simulací procesu, k němuž by mělo dojít při umírání. Lze říci, že každá Shavasana je přípravou na okamžik, kdy tuto polohu nebudeme provádět my, ale naše mrtvé tělo. Smrt budí hrůzu, pokud se domníváme, že toto tělo jsme my. Pokud se odevzdáme, prosti všech přání a očekávání, pak přijímáme pozvání k návratu do pravého, přirozeného stavu bytí, jímž je vědomí. Ke stejnému nabádá i Krishna v Bhagavad Gitě: "Zbav se představy, že jsi tím, kdo koná, neboť jen blázen věří, že je konatelem."

Mistři dávnověku učili, že nejsme tělo, které podléhá smrti a rozkladu, ale jsme nezrozené, nestvořené a neměnné podstaty. Smrt těla je příležitostí k návratu k naší pravé podstatě, k čirému vědomí. Opuštění této umělé identifikace s pomíjivým je Shavasana. Je-li Shavasana prováděna správně jako opuštění, odpoutání se od všeho, pak nám ukáže, kdo skutečně jsme. Patanjaliho Sutry i Bhagavad Gita shodně prohlašují, že čiré bytí a čiré vědomí, které trvají, když se existence těla završí, je bez počátku a bez konce.

Nelze ho tít,

nelze ho spálit,

nelze ho promočit ani vysušit;

je neprojevené, nepředstavitelné

a neměnné."

Aštánga Vinjása Jóga

Gregor Maehle

strana 136

#shavasana #smrt #šavásana #GregorMaehle #ashtangajóga